Sdružení občanů EXODUS
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Vzhledem k tomu, že se blížil konec sezóny hradů a zámků, rozhodli jsme se využít poslední zářijový den k návštěvě Zámku Manětín na severu Plzeňska.
Zmínky o Manětíně jsou v pramenech připomínány k roku 1169, kdy byl darován králem Vladislavem II. pražským johanitům. Za Jeronýma ml. Hrobčického z Hrobčic byla původní středověká tvrz rozšířena a přestavěna na zámek. Po požáru v roce 1712 si nechal tehdejší majitel Václav J. Lažanský (+1715) a posléze jeho manželka a syn vybudovat nové sídlo, které má protáhlý půdorys ve tvaru písmene L. Dnes je v něm muzeum a přístupné zámecké interiéry s prostým vybavením. V době baroka město obohatily ještě další krásné stavby, například poutní kostel sv. Barbory. Gotický kostel sv. Jana Křtitele byl rovněž upraven a jeho věž získala typickou barokní báň se zvonicí.
Volnou chvilku před prohlídkou jsme vyplnili příjemnou procházkou po zámeckém dvoře a parku. Barevné spadané listí odkrylo spousty kaštanů, které jsme si nasbírali pro štěstí. Zpět k zámku nás pak tlačil nejen čas prohlídky, ale i nepříjemný studený vítr.
Do zámku vstupujeme po hlavním schodišti, které je zdobeno čtyřmi sochami živlů (Země, Voda, Oheň, Vzduch). Není možné si nevšimnout krásné nástropní fresky z 18. století. Navštívili jsme přijímací pokoj, kde začíná prohlídka rozsáhlé expozice. Velmi zajímavá byla původní fresková výzdoba v hudebním pokoji, v lovecké chodbě se nám naskytl krásný výhled do francouzské zahrady a anglického parku. Svou vzácností a výjimečností v zámecké expozici zaujme soubor 13 obrazů z let 1716-1717, zobrazujících služebnictvo a úřednictvo manětínské šlechty od Václava Dvořáka. Jednou z nejkrásnějších místností zámku byl hlavní sál díky freskové výmalbě od Julia Luxe z Plzně a z dílny Filipa Bornschlegla z Würzburku. Z oratoře jsme mohli nahlédnout do farního kostela.
Po skončení prohlídky si někteří nakoupili suvenýry a vydali jsme se zahřát do cukrárny, která sladce zakončila náš výlet.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |