Sdružení občanů EXODUS
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Ještě před vstupem do muzea jsme zavítali na výstavu fotografií Lékaři bez hranic ve spolupráci s Janem Šibíkem, která se koná v Kopeckého sadech.
"Zapomenuté světy" je výstava fotografií, která vznikla ve spolupráci Lékařů bez hranic s fotografem Janem Šibíkem.
Jan Šibík navštívil v září 2007 projekt Lékařů bez hranic na léčbu opomíjené nemoci kalaazar v Keni a zdravotní středisko v uprchlickém táboře v severní Ugandě. Objektivem zachytil dva světy: prvním je život s "černou horečkou" v oblasti zvané Západní Pokot, druhý vypráví osudy vnitřně vysídleného obyvatelstva severní Ugandy.
Na první pohled rozdílná témata spojuje jedno: obě patří k tématům světem zapomenutým.
Kalaazar neboli viscerální leishmanióza, v rozvinutém světě více méně neznámé parazitické onemocnění, ohrožuje obyvatele mnoha chudých zemí. Ročně se touto nejvážnější formou leishmaniózy nakazí asi půl milionu lidí. Bez léčby je smrtelná.
20-letá válka, v níž na severu Ugandy proti vládním jednotkám bojovali rebelové z Armády Božího odporu, přinutila 1,6 milionů lidí (z nichž 90% patří k národu Acholi) opustit domovy a přežívat v těžkých podmínkách uprchlických táborů.
Co kalaazar způsobuje nemocným, jestli se dá léčit, jak probíhá den v polní nemocnici Lékařů bez hranic v západní Keni a na druhou stranu jak po 20 letech vysídlení žijí obyvatelé severní Ugandy, představuje výstava fotografií "Zapomenuté světy". (zdroj: Lékaři bez hranic).
Pohled na chudobu, bídu a nemoci na africkém kontinentu až vháněl slzy do očí a opouštěli jsme tuto výstavu se smíšenými pocity.
 |
 |
 |
 |