Sdružení občanů EXODUS
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Ve středu jsme využili pěkného počasí a navštívili jsme plzeňské galerie a výstavy. Jako první cíl jsme si zvolili Výstavní síň Masné krámy, kde probíhá výstava ?Šumava? autorů Alfreda Kubina a Josefa Váchala.
Alfred Kubin (1877?1959) a Josef Váchal (1884?1969) byli obdařeni velkým talentem, výjimečnou obrazotvorností a ryzím zaujetím pro obsah i formu díla. Patřili k originálním solitérům, tvořícím sice v kontextu dobových výtvarných proudů, ale přesto jdoucím svou osobitou, osamocenou cestou. Vytvořili mimořádná a rozsáhlá díla, označovaná za mnohoznačná, tajemná a těžko proniknutelná. Při prohlížení jejich prací si nelze neuvědomit silnou, vzájemnou a někdy až neuvěřitelnou rezonanci. Osobně se nikdy nesetkali, ale věděli o sobě a alespoň torzovitě znali dílo toho druhého. Měli mnoho společného, ať už v životě nebo v tvorbě.
Kubin se narodil v Litoměřicích, uvědomoval si svůj blízký vztah k Čechám a vliv českých, slovanských kořenů na svou tvorbu. Velice dobře znal starší i soudobé české umění, s řadou českých umělců udržoval přátelské styky. Váchal měl blízký vztah k německé kultuře a umění staršímu i novému, vysoce hodnotil práci soudobých německých umělců na poli dřevorytu, jeho tvůrčí etapa před 1. světovou válkou měla blízko k německému expresionismu, na výstavě Pressy v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 se mu dostalo ocenění za jeho práce i vynález vícebarevného tisku z jedné desky.
Kubin i Váchal milovali Šumavu. Šumava jim osobně zasáhla do života i tvorby. Byla to krajina blízká jejich srdci, byla to krajina jejich duše. Šumavě věnovali některé ze svých prací, obrazových i textových. Setkání se Šumavou je inspirovalo a mělo vliv i na jejich další tvorbu, která se Šumavou souvisí volně či s ní zdánlivě nemá nic společného.
Váchal pobýval na Šumavě v letech 1905?1933. Hlavním místem jeho pobytu byly Prášily, ale projezdil celou Šumavu. Mezi jeho hlavní práce k Šumavě patří kniha textů a dřevorytů ?Šumava umírající a romantická? (1931). (zdroj:www.zpc-galerie.cz) Po prohlídce jsme se zamířili přes ulici do ?vodárenské věže?, kde v patře Trigon Gallery probíhá výstava dalších děl, mimo jiné i Kamila Lhotáka (*25.7.1912 - ?22.10.1990) - český malíř, grafik a ilustrátor.
Kamil Lhoták neměl umělecké školení, studoval Univerzitu Karlovu. Od roku 1940 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942-48 působil ve Skupině 42, od roku 1945 ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí a v roce 1947 získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu (Atom na rozcestí). Osobitě poetická Lhotákova malba byla podmíněna jeho neškoleným projevem, od prvních pokusů probíhala v celistvé linii, kterou nelze dělit do vyhraněných slohových etap. Založena je na básnickém pohledu, přestože hlavním inspirativním zdrojem mu byla technika a civilizace z přelomu a počátku 20. století - především průkopnická doba automobilismu, letectví a vlakové dopravy - ale i pražská periférie se svými ohradami. Přes poněkud snový ráz prostředí i jemnou valérovou malbu mají zobrazené technické předměty vždy naprostou věrnost a konkrétnost. V kompozici se objevily principy, které předjímaly narativní figuraci 60. let (sled situací na téma Ze života balónu, 1946). Lhoták se věnoval rovněž ilustracím, z nichž nejznámější jsou vyobrazení ke knihám A. Branalda.
Dalším cílem bylo Západočeské muzeum. Procházku Křižíkovými a Šafaříkovými sady nám zpříjemnila výstava velkoplošných fotografií s názvem ?Alive 2009? francouzského fotografa Yanna Arthuse-Bertranda. Celá expozice čítá 92 fotografií a je zaměřena na ochranu přírody. Tento francouzský fotograf se stal světoznámým už svými prvními fotografickými studiemi lví rodinky, kterou po dva roky sledoval z horkovzdušného balonu v Keni, kam odjel se svou ženou Anne studovat chování zvířat. Tehdy poznal, jakou moc má fotografie nad slovem a naučil se dívat na živé tvory z nového úhlu. Během svých cest poznal nejenom krásy přírody, ale také dopad, jaký má lidská činnost na přírodu. A dospěl k paradoxu, že čím většího pokroku člověk dosahuje, aby vylepšil svůj životní styl, tím víc poškozuje a ochuzuje svou planetu. Y.A.Bertrandovi se podařilo zachytit symbiózu člověka a zvířete jako rovnocenných obyvatel planety, jako těch, kteří se vzájemně potřebují. Působivé snímky zvířat ze všech končin Země, která s námi lidmi sdílejí společný prostor, doprovázejí texty komentující ekologické aspekty lidského působení na přírodu. Výstava mimořádným způsobem spojuje vzdělávací moment, srozumitelný všem bez ohledu na hranice států, rozdílné jazyky i míru vzdělání, s estetickým působením. Magická krása uměleckých fotografií vzbudila zaslouženou pozornost pro svůj hluboce humánní rozměr i zachycení nenahraditelného bohatství přírodní rozmanitosti planety Země. (zdroj: zemekrasnaneznama.cz).
V Západočeském muzeu probíhá unikátní výstava originálních kostýmů českých filmových pohádek s názvem ?Jak se oblékají pohádky?. Hlavní patronkou se stala první dáma paní Lívie Klausová. Pokud máte rádi pohádky, nenechte si tuto výstavu ujít, stojí za zhlédnutí. Dospělí si zavzpomínají a děti se na chvíli ocitnou v jiném světě, ve světě pohádek. Je možné vidět kostýmy např. z pohádky Císařův pekař, pekařův císař, Tři oříšky pro Popelku, Pyšná princezna, Arabela, Byl jednou jeden král, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Nejkrásnější hádanka, Princ Bajaja a mnoho dalších. Těšit se můžete nejen na kostýmy, ale i dekorace a rekvizity, fotografie a záběry z natáčení, které nebyly nikdy zveřejněny. Některé z kostýmů dokonce patří do kulturního dědictví České republiky. Výstava nás velmi potěšila, pěkný den jsme zakončili, jako tradičně, v cukrárně.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |