Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Fotografie od uživatelů Zdeňka Čechury a Luďka Hurta, výtvarné práce Veroniky a Pepi, výrobky. To byla výstava pořádaná v našem zařízení poslední červnový čtvrtek. Zdeněk se rád toulá přírodou a při té příležitosti fotografuje. Tentokrát si vybral pro svůj objektiv smírčí kříže. Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě vyrovnání s postiženou rodinou mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán. Luděk fotografoval různá zákoutí města Rokycan kde i bydlí. Fotí na černobílý kinofilm, sám si negativ vyvolá a též si udělá i samotné obrázky. Černobílá fotografie je zajímavá, působí umělecky.
Veronika s Pepou pravidelně navštěvují výtvarný kurz vedený paní Jitkou Šmolíkovou. Malují, kreslí, batikují. Na výstavě se prezentovali malbami a kresbami tvořené temperami, vodovými barvami, suchou křídou, pastelkami a tužkou. Veronika se pochlubila mozaikou.
Samozřejmě, že nesměly chybět naše výrobky. Novinkou byly hračky z textilu, vonné pytlíčky z modrotisku plněné levandulí, vonné polštářky též s levandulí, soupravy šperků a zvířátka z korálků. Dále jsme nabízeli koše, košíčky a podnosy z pedigu, polštáře, tkané koberce, sáčky na houby a bylinky, batikované halenky, zástěry, chňapky. Lidé chodili průběžně celý den,některé již známe, jiní přišli ze zvědavosti a neodešli s "prázdnou". Zdeněk Čechura hrál na harmoniku a Pepa Batěk nabízel moučníky, který sám den před výstavou upekl. Dle zápisů v kronice se výstava líbila, byla pohodová atmosféra a my všichni ze stacionáře se těšíme na další akce.