Jsme solidární s lidmi s postižením, počítáme však s osobností každého z nich a vycházíme z toho, že jsou si své věci schopni zařídit sami, vytvoříme-li jim k tomu podmínky.
Delší dobu jsme přemýšleli, kde si opéct vuřty. Martin Hucl dostal nápad, že by se domluvil s rodiči a mohli bychom přijet k nim do nedaleké obce jménem Ejpovice. Vše se domluvilo a tak jsme vyrazili do Ejpovic. Zdeněk Čechura přivezl pouťové koláče, každý si koupil nějakou tu uzeninu a též si vzal sebou dobrou náladu. Při příjezdu se chvilku posedělo u kávičky, čaje, koláčů a výborné buchty z vlastní tvorby paní Huclové. Pak nás Martin vzal na procházku k jezeru. Překvapila nás překrásná příroda kolem jezera, dýchali jsme čerstvý vzduch cestou lesem a pozorovali přírodu. Kousek od Plzně a lze nalézt malebné místo. Po návratu z procházky se začalo opékat. Samozřejmě, že se musel nejdříve rozdělat oheň. Zpočátku se ohýnku nechtělo, ale nakonec si nechal říct. Gábina se chopila nože a zkušeně všem nařezala vuřty a párky, začalo opékání. Martinova fenka Chelsea mlsně obcházela kolem besídky, z nebe se na nás usmívalo sluníčko, na drátech elektrického vedení se houfovaly vlaštovky a tradičně, když se jedná o jídlo, nemohly chybět vosy. Ty nás však neodradily od dobré nálady a celá akce se vydařila.