Košíkářská dílna
Proutěné zboží bylo používáno pro jakýkoliv myslitelný důvod: jako nádoby pro sklizeň a
skladování, pro nošení a táhnutí, jako kolébka, pro bydlení a na sezení, pro cestování nebo podávání jídla -
a dokonce vody. Košíkáři vyráběli potřeby pro šermíře i pro rybáře, pro lovce i pro krejčí. Košíky byly na jedno
použití nebo trvalé, hrubé či opracované, levné i drahé. Mohou být velké, robustní a hrubé nebo jemné a delikátní,
zdobené nebo vyplétané do podoby krajky.
Košíkářství se stalo tak důležitou součástí života, že materiál, z
něhož se košíky vyráběly, se začal používat jako platidlo. Zmínky o prvním pěstování vrby pochází z dvanáctého
století. Farmy byly úspěšně a hojně využívány až do devatenáctého století, kdy toto řemeslo utrpělo hluboký úpadek.
Košíkářství nám připomíná rukodělnou práci prvotních řemeslníků. Díky nesourodé povaze materiálu se košíkářské
výrobky nikdy nezačaly vyrábět strojově. Některé rukodělné obaly přetrvaly dokonce až do dnešní doby a slouží jako
záruka vysoké kvality a jedinečnosti daného výrobku.
Každý, kdo chce začít s výrobou košíků, ať už pro radost
nebo užitek, a chce pracovat opravdu dokonale, se musí smířit s tím, že tomuto umění musí věnovat spoustu
času.
Druhy materiálu
Orobinec, sláma, rafie (vyrábí se z listů palmy
pocházející z Madagaskaru), ratan (dovážen z Jihovýchodní Asie), vrba (Salix
trianda), pedig.
Pedig je přírodní materiál, který se dováží ze
subtropického pásma. Jedná se o vzdušné kořeny palmy Calamus rotang.
Jejich vnitřní dužina zbavená pevné lesklé kůry se nazývá pedig. Pro účely pletení je to ideální materiál. Velmi
rychle absorbuje vodu, a tím se stane velmi pružným. Práce s ním je jednodušší než s jinými materiály a první
úspěchy při práci přesvědčí i úplného začátečníka. Jeho výhodou je i délka prutů, která umožňuje využít pestrou
škálu vzorů a náročnější druhy výpletů.
<< Zpět
