Tkalcovská dílna

Ruční tkaní je nejstarší způsob výroby tkaniny a celá tisíciletí se tato technika zakládá na stejném principu - křížení dvou soustav nití, a to osnovních a útkových.

Při pátrání v historii zjistíme, že všechny známé kultury používaly techniku tkaní - Egypťané, Asyřané, Peršané, Babyloňané i američtí Indiáni. U nás se ve větší míře rozšířilo počátkem letopočtu. Nejdříve se tkalo pro vlastní potřebu. Používaly se materiály, které byly produkovány v podmínkách střední Evropy (len, konopí, vlna). Teprve později se začala využívat bavlna a postupně další vlákna.

Již z doby Velkomoravské říše (8. a 9. stol.) jsou doklady o lněných a vlněných tkaninách. Nevíme na jakých stavech se tehdy tkalo, ale pravděpodobně se jednalo ještě o stavy vertikální. Až po roce 1100 se v evropském tkalcovství objevil stav horizontální.

Rozvoj tkalcovství, jakož i dalších řemesel, začíná ve středověku, spolu s rozvojem měst. Koncem 13. století a začátkem 14. století bylo mezi 40 různými řemesly i plátenictví a soukenictví. Průběžně se stálým rozmachem měst vznikají další řemesla (vlnaři, valcháři, postřihovači aj.). Postupně, se specializací řemeslníků a jejich narůstajícím počtem, se začínají zakládat cechy, a to zhruba od poloviny 14. století. převážná většina cechů tkalcovských vzniká v 15. a 16. stol. Cechy byly tvořeny proto, aby ochraňovaly zájmy řemeslníků, kteří v nich byli sdruženi, a zároveň chránily před konkurencí, převážně před tzv. "fušery". To byli nevyučení tkalci a tkadleny, kteří provozovali živnost především mimo město, ale i v něm. Od 18. stol. (r. 1740), kdy bylo předení lnu a tkaní plátna prohlášeno za svobodnou živnost, začínají vznikat první manufaktury a cechy postupně ztrácejí význam.

IMG_1115 IMG_1177 P1010650 P1050665 P1050690

P1050745 P1050757 P1060916

<< Zpět